Činnost UNHCR ve střední Evropě | Práce v regionu střední Evropy v roce 2011

Základní údaje

V důsledku globální krize se ekonomická situace ve střední Evropě v posledních letech zhoršovala: domácí produkt klesal, zatímco nezaměstnanost stoupala. Státy střední Evropy proto v posledních letech často upřednostňovaly vlastní ekonomické a finanční potřeby, mnohdy na úkor zlepšování či dalšího rozvoje svých azylových a migračních politik. Tato situace se projevuje mj. i v dlouhodobých problémech, které některé země střední Evropy pociťují při zajišťování přijímacích podmínek či integrace osob, kterým byla udělena mezinárodní ochrana. Snaha států omezit nelegální migraci – včetně obchodu s lidmi – stejně jako stále přísnější kontroly evropských hranic vedou k tomu, že uprchlíci mají stále těžší přístup nejenom na území EU, ale také do azylového řízení členských států.

Většina zemí střední Evropy má funkční systémy pomoci žadatelům o azyl a uprchlíkům. Etnické menšiny, zejména Romové, jsou ale v řadě těchto zemí nadále vystavováni diskriminaci, rasismu a xenofobii. Takovým projevům věnuje UNHCR zvláštní pozornost: Nezřídka se totiž zaměřují i na uprchlíky a migranty. UNHCR je také dlouhodobě znepokojeno stale častějším zajišťováním žadatelů o azyl v zařízeních, která poskytují zcela nevyhovující podmínky.

Vzhledem k nízkému počtu osob bez státní příslušnosti nepatří ochrana těchto osob mezi priority vládních politik či programů nevládních organizací. Po rozpadu ČSFR se ale UNHCR problému bezdomovectví na území bývalé federace intenzivně věnovalo: Kromě lobování za legislativní změny stála pražská kancelář UNHCR také u zrodu Poradny pro občanství. Tato pražská nevládní organizace poskytovala pomoc a poradenství bývalým občanům Československa, kteří nebyli s to nabýt české občanství, ačkoli se ve většině případů jednalo o lidi narozené na území ČR, mnohdy zde žijící již po druhou či třetí generaci.

Činnost v roce 2011

Ve většině zemí střední Evropy se UNHCR zaměřuje na monitorování vnější hranice EU a zajištění přístupu potřebných na území členských států stejně jako přístupu do jejich azylových systémů. Prostřednictvím projektu “Further Developing Quality of Asylum Systems” (Další zvyšování kvality azylových systémů), financovaného z prostředků Evropského uprchlického fondu, poskytovalo UNHCR poradenství státním orgánům v oblasti řízení o udělení statusu uprchlíka.

UNHCR věnuje ve střední Evropě zvláštní pozornost také přijímacím podmínkám: Jejich kvalita má totiž značný dopad na integraci uprchlíků, pakliže mezinárodní ochranu v řízení získají. Projekt AGDM (pravidelné terénní šetření mezi žadateli a uprchlíky bez ohledu na věk a pohlaví) monitoruje možná “bílá místa” v ochraně žadatelů o azyl, uprchlíků nebo osob, kterým byla udělena doplňková ochrana. UNHCR usiluje také o to, aby v azylových zařízeních vznikly poradní orgány složené z žadatelů o azyl nebo uprchlíků. Stejně tak lobuje za to, aby státy umožnili žadatelům o azyl co nejdříve pracovat, případně rozvíjet pracovní dovednosti, které by jim umožnily snadnější integraci na trh práce v případě, kdy by bylo jejich žádosti o mezinárodní ochranu vyhověno. V posledních letech věnuje UNHCR stale rostoucí pozornost integraci osob, jimž byla udělena mezinárodní ochrana: Podporuje jejich přístup ke vzdělávání, zdravotní péči, sociálnímu zabezpečení nebo zaměstnání. V řadě zemí realizuje zvláštní projekty prevence sexuálního násilí či násilí z důvodu pohlaví.

V souvislosti se svým dlouhodobým zájmem o integraci chce UNHCR ještě v roce 2011 zahájit pilotní realizaci projektu “Integrační indikátory”. Sada indikátorů, které mají za cíl sledovat a průběžně vyhodnocovat pokrok na poli integrace, vznikla ve spolupráci s Migration Policy Group.

UNHCR věnuje pozornost také problematice slučování rodin uprchlíků a osob, jimž byla udělena doplňková ochrana: Jednotlivé státy podporuje v tom, aby stanovily jasná pravidla a tato v praxi uplatňovala.

V posledních letech se UNHCR ve střední Evropě zaměřilo na problematiku přesídlení v zemích, které se účastní regionálního programu a projektů financovaných z Evropského Fondu pro Uprchlíky (“European Refugee Fund“). Některé země, mezi nimi také Česká republika, uzavřely s UNHCR zvláštní smlouvy, jimiž nově zavedly pravidla pro přijímání uprchlíků, kteří nemohou setrvat v zemi prvního azylu. V jiných zemích, konkrétně na Slovensku a v Rumunsku, byla zřízena tzv. Evakuační střediska (“Emergency Transit Centres”), která poskytují dočasné ubytování a odborné poradenství uprchlíkům na cestě z první země azylu do třetí země. UNHCR monitoruje právní úpravy, které přesídlení upravují, praxi jednotlivých států při přesidlování, sleduje a šíří příklady dobré praxe a mapuje případné nedostatky.

Ačkoli problém absence státní příslušnosti není ve střední Evropě příliš rozšířený, UNHCR v rámci svého mandátu usiluje o to, aby co nejvíce států, mezi nimi také státy střední Evropy, přistoupily k oběma klíčovým úmluvám OSN, které se bezdomovectví týkají. Proces identifikace osob bez státní příslušnosti a poskytnutí přístupu k veřejným službám je monitorován a koherentní regionální strategie ochrany pro osoby bez státní příslušnosti je flexibilní vůči možným nedostatkům.

UNHCR usiluje o to, aby se co největší možnou měrou omezilo nedůvodné zajišťování žadatelů o azyl. V případě, kdy k němu dojde, monitoruje podmínky zajištění a přístup žadatelů o azyl k právní pomoci.

Ve všech zemích střední Evropy pak UNHCR trvale usiluje o zvyšování odbornosti všech specialistů, kteří přicházejí do styku s osobami spadajícími do mandátu organizace. Podporuje občanskou společnost,  spolupracuje s veřejnou správou a řadou organizací.

Finance

Ve srovnání s předchozím rokem zaznamenal rozpočet UNHCR v roce 2011 ve střední Evropě mírný nárůst. Celkový rozpočet zahrnuje mj. náklady spojené s evakuačním centrem na Slovensku, s pilotáží integračních indikátorů, monitorováním přijímacích podmínek atd.