Lidé bez státního občanství | Na cestě k občanství

Občanství je právním svazkem státu a určité osoby. Vyjadřuje nejen subjektivní vztah člověka k dané zemi, ale i okruh práv, které může na státu vymáhat.

I přes existenci mezinárodního práva, které upravuje otázky nabývání a pozbývání státního občanství, zůstává na světě asi 12 milionů osob, jež žádné občanství nemají. V češtině se pro ně již v době 1. republiky zaužívalo označení “bezdomovci”. Bezdomovectví vzniká z nejrůznějších příčin, často jako důsledek změny státního území, resp. rozpadu původních států a vzniku nových států. Jindy k němu může docházet třeba v situaci, kdy daná země nemá funkční systém registrace nově narozených atp.

Bezdomovectví, resp. absence státní příslušnosti, má pro dotčené osoby fatální důsledky. Státní příslušnost je základním předpokladem aktivního života v komunitě, ale i možnosti uplatňovat základní lidská práva, z nichž mnohá přísluší výlučně občanům, jako např. právo volit. Osoby bez státní příslušnosti nemohou často získat ani doklad totožnosti, mohou být zajišťovány, může jim být upřeno právo na vzdělání, lékařskou péči či práci.

Přestože se některé osoby bez státního občanství mohou stát uprchlíky, jde o dvě rozdílné kategorie. Roku 1995 bylo UNHCR pověřeno Valným  shromážděním, aby úzce spolupracovalo se státními orgány na předcházení bezdomovectví a na pomoci těm, kteří státní příslušnost nemají.

Absence státní příslušnosti není ve střední Evropě tak častá jako v jiných částech světa. V některých zemích, jako např. ve Slovinsku, ale počet osob bez státní příslušnosti přesahuje 4 000, v Polsku i na Slovensku je jich registrováno bezmála tisíc.