Irácká rodina chválí postup Bulharska při sloučení rodiny

13-06-2013

BUDAPEŠŤ, 13. června (UNHCR) – Pro Mohameda Husseina Aliho se Bulharsko stalo bezpečným přístavem, když byl vyzván, aby téměř před třemi roky opustil Irák.

Rok po svém příjezdu přivítal svou ženu a dvě děti v Sofii a rodina začala znovu žít společně.

V roce 2010, kdy ho začaly pronásledovat sektářské skupiny kvůli práci pro mezinárodní organizaci v oblasti Fallujah, si Ali uvědomil, že jeho domov již není bezpečný.

Bývalý učitel dějepisu začal hledat na internetu evropskou zemi, která by ho přijala a později i jeho rodinu. Na fóru on-linových chatů se Ali dozvěděl, že ve srovnání s ostatními zeměmi v regionu je v Bulharsku příznivější legislativa a praxe týkající se sloučení rodin.

Jeho zjištění jsou v souladu se zprávou UNHCR „Přístup ke sloučení rodin“, ve které se vyjadřuje uznání Sofii za to, že umožňuje jak uprchlíkům, tak osobám, které požívají mezinárodní ochranu, požádat o sloučení rodin přímo v Bulharsku, a dále ji vyjadřuje uznání za způsob, jakým úřady vyřizují žádosti.

„Myslel jsem si, že nejlepší země, do které se dá uprchnout, bylo Bulharsko, protože kdybych šel někam jinam, už bych nemohl vidět své děti,“ říká Ali ve svém bytě se třemi ložnicemi, ze kterého je výhled na bulharské hlavní město, Sofii, obklopený svou rodinou, která získala stejný humanitární statut při příjezdu v listopadu 2012.

Iráčan opustil domov s těžkým srdcem v roce 2010, avšak s velkou nadějí, že se brzy sloučí se ženou a dvěma dětmi – tenkrát ve věku tří a čtyř let.

Nejprve cestoval Ali do Turecka a s pomocí převaděčů se dostal na bulharskou hranici v Edirne v říjnu 2010, kde se sám přihlásil bulharským strážím.

Humanitární status získal 30. června 2011 a o měsíc později podal žádost o sloučení rodiny na Státní agenturu pro uprchlíky (SAR).

Ali obdržel pozitivní odpověď od bulharské agentury pro uprchlíky (SAR) asi měsíc po podání žádosti.

Avšak když se zdálo, že dojde k bezprostřednímu sloučení, další konflikt otřásl životy Aliho a jeho rodiny.

Proces udělování víz na bulharském vyslanectví v Damašku byl přerušen uprostřed eskalující syrské občanské války, a procedura byla zastavena na několik měsíců před tím, než byl spis doručen na bulharský konzulát v Istanbulu.

Během těžkého období odloučení a s finanční pomocí příbuzných se manželovi a jeho ženě podařilo několikrát setkat v Istanbulu.

Během tohoto dlouhého období Ali bojoval, tak daleko od těch, které nejvíce miloval:

„Prostě jsme trávili čas čekáním…Nemohl jsem ani spát, protože jsem na ně musel neustále myslet.“

Avšak i přes zpoždění způsobené okolnostmi, které nemohl nikdo ze zúčastněných ovlivnit, Ali chválí ty, kteří mu pomohli sloučit rodinu: od lidí ve středisku pro uprchlíky po úředníky v bulharské agentuře pro uprchlíky (SAR) až po úředníky konzulátu v Istanbulu.

„Komunikace s úředníky byla dobrá – hodně mi pomohli…přeji jim jen to nejlepší,“ říká Ali.

Zpráva UNHCR přisuzuje hladké postupy při slučování rodiny v Bulharsku ochotě úředníků komunikovat při zpracování případu emailem, což eliminuje nejen potíže spojené s vyřizováním původních dokumentů, ale také snižuje náklady, které obvykle hradí žadatel.

„Utratil jsem celkem zhruba 7 000 dolarů, abych se mohl opět shledat se svou rodinou,“ říká Ali.

„Ale ty peníze pro mě nic neznamenají, protože to byl můj sen…přivést je sem.“

Jeho žena porodila třetí dítě – holčičku – v Bulharsku před sedmi měsíci, a ostatní děti nyní již chodí do školy.

„ Jsem velice rád, že mám nově narozené dítě, mé děti jsou pro mě vším.“

Andreea Anca/UNHCR