Ochrana osob bez státní příslušnosti | Právní vakuum

Stav bez státní příslušnosti má na život jednotlivce nesmírně nepříznivý dopad. Státní příslušnost je zcela zásadní pro možnost plného zapojení do společnosti a je to nezbytný předpoklad pro požívání celé škály lidských práv. Do stavu bez státní příslušnosti se jednotlivec může dostat z celé řady příčin, například v důsledku střetu […]

Stav bez státní příslušnosti má na život jednotlivce nesmírně nepříznivý dopad. Státní příslušnost je zcela zásadní pro možnost plného zapojení do společnosti a je to nezbytný předpoklad pro požívání celé škály lidských práv.

Do stavu bez státní příslušnosti se jednotlivec může dostat z celé řady příčin, například v důsledku střetu zákonných norem, změny příslušnosti území, působení zákonů o manželství, správní praxe, diskriminace, nedostatečné či neexistující registrace narozených dětí či ztráty, pozbytí nebo zřeknutí se státního občanství. V dnešní době představují osoby bez státní příslušnosti stále obrovský problém – podle odhadů se na celém světě jedná o dvanáct miliónů lidí, kteří jsou ponecháni bez občanství, v právním vakuu.

V zemích střední Evropy je takových případů v porovnání s ostatním světem relativně málo. Nicméně, v některých zemích, například ve Slovinsku, přesahuje počet osob bez státní příslušnosti 4 000, zatímco v Polsku a na Slovensku jich je bezmála tisíc. UNHCR je přesvědčeno, že i jedna osoba bez občanství je příliš.

V rámci svého mandátu UNHCR spolupracuje s vládami při prevenci vzniku právního postavení osoby bez státní příslušnosti, při řešení existujících případů a při ochraně práv takových osob ve všech zemích světa.

UNHCR ve střední Evropě aktivně podporuje přistoupení k Úmluvě z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti a Úmluvě z roku 1961 o omezení případů bezdomovectví. Dvě ze sedmi zemí, které spadají pod regionální zastoupení UNHCR pro střední Evropu, Polsko a Slovinsko, dosud nepřistoupily k jedné nebo oběma těmto úmluvám.

Ostatní země sice k oběma úmluvám přistoupily, ovšem nemají zavedený žádný mechanismus, jehož prostřednictvím by identifikovali osoby bez státní příslušnosti a systematicky je chránily. I v Maďarsku, které díky svému mechanismu fungujícímu od roku 2007 slouží jako dobrý příklad na mezinárodní úrovni, stále existují určité nedostatky v zajištění plného přístupu k řízení, jež určuje právní postavení osob bez státní příslušnosti.

UNHCR proto aktivně prosazuje urychlený vývoj a zavedení vnitrostátních legislativních rámců a konkrétních mechanismů, které by řešily problém osob bez státní příslušnosti a umožnily jim požívat základních lidských i občanských práv.