Tagwa v táboře Gendrassa, Jižní Súdán.
Katarzyna Kot-Majewska, nižší úřednice pro ochranu uprchlíků v Jižním Súdánu, vypráví příběh súdánské uprchlice Tagwy.
O Tagwě jsem poprvé slyšela hned po svém příjezdu do Juby v září 2013. Sára, moje předchůdkyně v jednotce pro ochranu uprchlíků při UNHCR, mi řekla: „V táboře Gendrassa je úžasná dívka. Dosáhla nejlepších výsledků v národních závěrečných školních zkouškách v celém Jižním Súdánu a dostala stipendium pro studium na škole United World College v nizozemském Maastrichtu. Musíš se s ní setkat!“ Později se ukázalo, že dostat Tagwu z Jižního Súdánu bude jedním z mých největších úkolů během prvních měsíců mé mise.
Seznámila jsem se s ní v říjnu. Plaše se usmívala a doufala, že se splní její sen o vyšším vzdělání. „Ráda bych šla na střední školu, ale tady v táboře žádná není,“ řekla. „Jinak mě brzy provdají jako tolik jiných dívek v mém věku. Nechci, aby se to stalo. Chci být novinářkou a popsat všechny ty hrozné věci, které jsme kvůli válce zažili.“ V té době již pracovala jako dobrovolnice pro místní rozhlasovou stanici v táboře.
Tagwa utekla ze svého rodného města Damazinu v súdánském státě Modrý Nil společně se svými rodiči a pěti sourozenci, když se v září 2011 rozšířily boje ve městě. Od chvíle, kdy v roce 2011 vypukl vnitřní konflikt mezi súdánskými ozbrojenými silami a Hnutím za osvobození súdánského lidu, hledalo na 210 000 Súdánců útočiště v nově založeném Jižním Súdánu. Tagwina rodina dorazila do okrsku Maban v dubnu 2012 a úřad UNHCR je zaregistroval jako uprchlíky v táboře Gendrassa.
Opravdu jsem jí chtěla pomoci dosáhnout jejího cíle. Získat stipendium byla ve skutečnosti jen jedna část úspěchu: Bylo třeba zajistit cestovní dokumenty, víza, očkování proti žluté zimnici… Jižní Súdán je nová země s rozvíjejícími se institucemi a žádné cestovní dokumenty pro uprchlíky se zde doposud nevydávaly, a proto bylo jejich získání pro Tagwu nejobtížnějším úkolem.
15. prosince, jen pár hodin před schůzkou, na které se měly vyzvednout dokumenty, vyjely do ulic Juby tanky a propukly boje. Po několik dní jsme byli v pasti. Jak se boje rozšiřovaly, tisíce lidí opustily zemi a další hledali záchranu na různých místech, včetně základen jednotek OSN. Celý proces jsme mohli znovu zahájit až v lednu 2014. Skutečnost, že Tagwa dostala zcela první tzv. smluvní cestovní dokumenty, které byly v nejnovější zemi světa vydány, patřila patrně mezi onu hrstku dobrých věcí, které v těch dnech z Jižního Súdánu vzešly.
V dubnu 2014 se s námi Tagwa rozloučila. Byla šťastná a zvědavá, jak bude poznávat nový svět, ale rovněž pociťovala úzkost, že opouští svou rodinu. Všichni pracovníci úřadu UNHCR v Jižním Súdánu, kteří ji poznali, jí drží palce. Kdo ví, možná jednoho dne uslyšíme o slavné novinářce Tagwě, bývalé súdánské uprchlici.
Foto: UNHCR / Pumla Rulashe
