Khuloodin příběh, Rumunsko
Foto UNHCR / L. Hazgui / 2014
„Když vám řeknou, že pojedete do nouzového tranzitního střediska v Rumunsku, rovněž dodají, že si můžete vzít 5kg zavazadlo do kabiny a 20 kg dalších zavazadel. A to je vše. Pak se rozhlédnete po svém domově a najednou všechno vypadá důležitě. Co si vezmete s sebou?“
Podobně jako většina iráckých uprchlíků v Sýrii, strávila osmačtyřicetiletá Khulood celé roky ve svém damašském bytě a čekala na odpověď na svou žádost o přesídlení do jiné země – nebo na okamžik, až se situace v jejím domovském Bagdádu uklidní.
Ale pak vypukla v Sýrii válka. Proto byla Khulood společně s dalšími iráckými uprchlíky přemístěna do nouzového tranzitního střediska v rumunském městě Temešvár, kde zůstanou přibližně šest měsíců.
„Být tady je jako čekat na zastávce na autobus. Někdy je to těžké, ale dívám se na pobyt zde jako na dar a snažím se jej co nejvíce využít. Chci zůstat stejnou osobou, jakou jsem bývala. Proto vstávám brzy každé ráno a sportuji, tak, jak jsem to vždy dělala.“
Při otázce na nejdůležitější věci, které se nakonec rozhodla vzít s sebou, se Khulood usměje: „Ach, asi se budete smát… Jsem křesťanka a víra je můj život. A tak jsem vzala velmi starý kříž, který patřil mé rodině. Rovněž jsem vzala svůj parfém a tři své plyšové medvídky. Nic z toho nemá valnou hodnotu pro nikoho jiného, ale pro mě to byly ty nejcennější věci.“
Text T. Tervonen / 2014
