Za svobodou – příběh Hanny a Yauhena
Nevěděli jsme, co nás čeká. Neuměli jazyk, v České republice nikoho neznali. Na letišti v Praze jsme na papír napsali „alysum“ a šli ho ukázat nejbližšímu policistovi. Nejdříve nechápal, co po něm chceme – v nervozitě jsme to popletli. Chtěli jsme jediné, požádat o „asylum“ – azyl. V roce 2011 se Hanna a Yauhen zapojili v Bělorusku do vlny demonstrací proti prezidentovi Lukašenkovi. Hanně bylo tehdy 18 let, Yauhenovi o tři roky více. Běloruskem v té době otřásaly protesty proti dlouhodobému porušování lidských práv a základních svobod a mnoho lidí začalo volat po změně. Hanna s Yauhenem se zúčastnili i tzv. „clapping protestu“ – akce, na které se neprovolávala hesla, nepřednášely projevy, ani nezpívaly písně, ale pouze se tleskalo. Tisíce lidí stály v centru Minsku a potleskem poklidně vyjadřovaly své ironické a satirické „díky“ prezidentu Lukašenkovi. Protest byl ovšem brzy přerušen brutálním zásahem policie a mnoho účastníků zadrženo. Stejně tak i Hanna s Yauhenem. Se zadržením a výslechy začaly i výhrůžky a nátlak. Mladému páru bylo vyhrožováno vězením, násilím a pod drobnohled bezpečnostních složek se dostali i jejich nejbližší. Poté, co Yauhenakvůli jeho účasti na protestech vyhodili ze studia geologie na univerzitě, rozhodli se tehdy čerství novomanželé k radikálnímu kroku. Získali pod záminkou svatební cesty turistické vízum do České republiky a po příletu do Prahy okamžitě požádali o azyl. Přivézt si s sebou nemohli téměř nic. Všechny důležité doklady a důkazy o pronásledování ze strachu před objevením schovali do oblečení, které měli zrovna v tu chvíli na sobě. V České republice nikoho neznali a první měsíce se ukázaly býti velmi tvrdou zkouškou. Především pak jedenáctiměsíční čekání v náročných a stísněných podmínkách uprchlického tábor v Kostelci nad Orlicí. Nakonec se však udělení azylu přeci jenom dočkali. V současné době žijí Hanna s Yauhenem v Praze, před nedávnem se zapojili do divadelního představení Vadí-nevadí.cz v divadle Archa a postupně se snaží si v nové zemi vybudovat domov a zázemí. Se stejnou kuráží a energií, kterou ukázali již před třemi lety, když se rozhodli z Běloruska emigrovat a odejít do neznáma. Text: Sarka Ostadalova
