Příběh Miroslava
„Když jsem poprvé uslyšel o ruských tancích v Praze, nemohl jsem tomu uvěřit. Psal se rok 1968 a my jsme byli tehdy na dovolené ve Švýcarsku navštívit moji švagrovou. Pamatuji se, jak se celá rodina sešla v obývacím pokoji, a neklidně poslouchala švýcarský rozhlas. Když jsme se potom měli z dovolené vrátit zpátky do Československa, švýcarské úřady nám to kvůli bezpečnostní situaci v zemi nedoporučily.“ vzpomíná pan Mirek z Horní Suché.
„Nejdřív jsme si mysleli, že zde zůstáváme jenom dočasně, ale situace se nezlepšovala, ba naopak. Po krátké době jsme se museli nové situaci přizpůsobit: děti začaly chodit do školy zde, s manželkou jsme se museli naučit jazyk a najít si práci. Ze začátku to bylo velmi těžké a myslím si, že bez podpory rodiny švagrové bychom to určitě nezvládli. Ale nakonec, krůček po krůčku, jsme si začali zvykat. Když jsme se po revoluci vrátili domů, byla to naprosto jiná země. V našem domě bydleli úplně cizí lidé, veškerý majetek zkonfiskován, s většinou přátel jsme ztratili kontakt. V současné době se našim novým domovem stalo Švýcarsko, ale někdy uvažuju nad tím, jaké by to bylo, kdybychom tehdy nebyli nuceni emigrovat…“
Text: Dorota Ciompová
