Mohamedův příběh, Bulharsko
Palestinec Mohamed (44) vzpomíná na svůj dům i na sousedy v Aleppu. „Žili jsme jako jedna velká rodina,“ říká. UNHCR / D. Kašavelov, květen 2014
Po více než dva roky se mé ženě, našim čtyřem dětem a mně dařilo přežívat syrskou občanskou válku v Aleppu, dokud jednoho večera nevjely do našeho palestinského uprchlického tábora tanky domobrany a na střechách se neusadili ostřelovači. Naše rodina musela ihned uprchnout. Stihli jsme si vzít pouze své identifikační průkazy.
Tábor byl vymazán z povrchu země. Ztratili jsme šedesát mužů a žen jen kvůli ostřelovačům. Náš dům byl zničen a můj obchod s elektronikou byl vypálen.
Uprchli jsme do Turecka, kde jsme na několik měsíců nalezli útočiště. Bohužel jsem našel pouze podřadnou, nelegální práci a nezvládl jsem uživit celou šestičlennou rodinu. A tak jsme se v říjnu 2013 odhodlali k dalšímu stěhování, tentokrát do Evropské unie.
Slyšel jsem, že Bulharsko přijímá uprchlíky ze Sýrie, a nebylo obtížné najít převaděče, který by nás tam dostal. Za přechod hranic jsme zaplatili za každého 500 amerických dolarů. Vyrazili jsme autem z Edirne a jeli jsme, dokud jsme se nedostali do lesa. Převaděč nám nařídil, abychom vystoupili, a jen ukázal rukou cestu mezi stromy. Šli jsme devět hodin, až jsme dorazili do první bulharské vesnice za hranicemi.
Ujala se nás místní rodina a čekali jsme na příjezd policie. Dali nám kávu a čaj a nakrmili děti. Mou první vzpomínkou na Bulharsko je pohostinnost této rodiny. Ale jen o pár hodin později jsme museli spát na podlaze v přeplněné tělocvičně v policejním okrsku v Elhovu. Pak nás každé čtyři dny posílali do jiného centra, vždy plného lidí, bez dostatku jídla, byla tam špína a velká zima.
Spousta věcí se za posledních sedm měsíců od našeho příjezdu změnila, mnoho se zlepšilo. Podmínky jsou podstatně lepší, jsou zde lékaři, koupelny a teplé jídlo. Rovněž jsme dostali naše uprchlické dokumenty.
Nyní se připravuji na nejistou budoucnost, ale jsem vděčný, že moje rodina je pohromadě a v bezpečí. Mohu si zařídit nový obchod nebo nový dům, ale bez své rodiny bych byl ztracen.
Text: Boris Češirkov