Baw Meh sní o lepší budoucnosti pro svá vnoučata

Utekla před násilím v Myanmaru

Baw Meh, 78 roků: „Vdávala jsem se velmi mladá. Sňatek zařídili moji rodiče. Předtím jsme se s manželem nikdy neviděli. Řekl mi: „Jsi velmi štíhlá,“ a já jsem řekla: „Ty jsi pohledný a mužný.“ Rozesmáli jsme se, ale po prvních slovech jsme spolu šli dost nesměle. Zažili jsme dobré i horší časy. Když se boje rozšířily do naší vesnice, museli jsme se přestěhovat. Vojáci všechno spálili a přišli jsme o veškerý majetek. Hodně z nás šlo přes hory a řeky. Vzali jsme si košík, ve kterém jsme měli hrnec, sekeru a třicet hrnků rýže. Já jsem popadla děti a běžela jsem. Ty vyrůstaly na útěku a dospěly v táboře v Thajsku.“

„Museli jsme utéct hned poté, co jsem porodila naši nejmladší dceru. Chtěla jsem, aby jako malá chodila do školy a byla vzdělaná, ale nešlo to. Teď žiju s ní a se svými vnuky, kteří chodí do školy v táboře. Mám z toho radost. Doufám, že budou ve studiích pokračovat, protože chci, aby byli vzdělaní. Chci, aby byli jako vy [jako pracovníci UHNCR].“
„Myslela jsem si, že se brzy po útěku vrátíme do naší vesnice. Ale nemohli jsme. V tomhle táboře jsme už asi 20 let.“

UNHCR World Refugee Day

Baw Meh (vlevo) sleduje, jak její přítelkyně Klaw Meh promývá rýži v uprchlickém táboře Ban Mai Nai Soi. Jako většina uprchlíků, kteří zde žijí, musela spolu se svým manželem a dětmi projít džunglí, brodit se přes řeky, spát na zemi v lesích a nést si veškerý majetek na zádech. ©UNHCR / R. ARNOLD

UNHCR World Refugee Day

Baw Meh (78) sedí před vchodem svého domu, který sdílí se svými dětmi a vnoučaty v uprchlickém táboře Ban Mai Nai Soi. Její vnoučata se narodila v tomto táboře, což znamená, že tato vleklá situace ovlivňuje životy již tří generací její rodiny. ©UNHCR / R. ARNOLD


Baw Meh při večerním vaření ráda zpívá tradiční karenské písně. Ráda také vypráví o svém manželovi, který loni zemřel a nestihl si splnit sen o návratu domů. Mnoho jejích dětí a vnoučat bylo přesídleno do dalších zemí. Jeden z jejích vnuků jí před odchodem řekl: „Postarám se o tebe z Ameriky. Jednoho dne tě přijedu navštívit.“ Baw Meh odmítla odejít. Raději zůstane nablízku svému muži, který je pohřben v západní části tábora – je totiž blíže jejich vesnici v Myanmaru, která se nachází hned za hranicí.

Dnes již 78letá Baw Meh utekla z myanmarského kajaského státu v roce 1996. Po osmnácti letech stále žijí v severothajském uprchlickém táboře Ban Mai Nai Soi tři generace její rodiny. Myanmarští uprchlíci v Thajsku jsou oběťmi jedné z nejdéle trvajících uprchlických krizí na světě, ačkoli někteří z nich zvažují s ohledem na postupné zlepšování situace dobrovolný návrat.

Baw Meh do tábora přišla před 18 lety se svým manželem a dětmi. V táboře se narodila její vnoučata, což znamená, že tato vleklá situace ovlivňuje životy již tří generací její rodiny. Jako většina uprchlíků, kteří zde žijí, musela spolu se svým manželem a dětmi projít džunglí, brodit se přes řeky, spát na zemi v lesích a nést si veškerý majetek na zádech.

Vyjádřete svou podporu s uprchlíky, jako je Baw Meh. Podepište ještě dnes petici #ZaUprchlíky.


Líbil se vám příběh Baw Meh? Sdílejte ho mezi svými přáteli!

Right Petition Text – CS

Stojím #ZaUprchlíky

Podepište petici

Thajsko není signatářem Konvence z roku 1951 ani Protokolu z roku 1967 a nemá tedy vypracované formální azylové postupy. Thajská vláda momentálně hostí uprchlíky z Myanmaru v devíti dočasných táborech postavených podél hranic.

Uprchlíci z Myanmaru jsou většinou původem národnosti Kayah a Kayin (Karenové) a utíkají před ozbrojenými konflikty. Již více než třicet let hledají bezpečí v thajskou vládou spravovaných dočasných táborech. Problém karenských uprchlíků je jeden z nejdéle trvajících na světě.