Devítiletá Solaf: „Jmenuju se Solaf a jsem z Bosry v Sýrii. Vzpomínám si na náš dům. Byl velký a měl hnědé dveře. Venku byla zahrada s olivovníky, citronovníky, pomerančovníky a jabloněmi. Sázeli jsme tam bazalku, tymián, heřmánek, petržel, lilky a brambory. Jednoho dne náš dům zasáhla raketová střela a museli jsme jít spát do mešity. Potom bombardovali i mešitu a potom jsme odešli do Jordánska.

Tady v táboře se mi moc nelíbí. Není tu elektřina. V noci používáme solární lampy, ale ty vydrží jenom 30 minut. Kdybychom měli elektřinu, chtěla bych se dívat na televizi… ne, na televizi na notebooku! Chtěla bych sledovat televizi na notebooku. Když nejsem ve škole, hraju si s kamarády a věnuju se sportu. Učím se taekwondo, abych se mohla bránit, když není poblíž můj bratr. Skoro už umím provaz, ale ještě to není úplně ono.”

„Chci jet do Ameriky. Jeden z mých příbuzných tam byl a říkal, že se tam žije normálně – jsou tam velké supermarkety a dobré školy. Dělala bych tam zkoušky a měla bych dobré známky. Chci se stát doktorkou a léčit cukrovku. Proč? Protože moje máma má cukrovku. Chci pomoci své rodině, protože jsou vším, co mám.“

Munaf (21) drží svou sestru Solaf (9), která předvádí nové dovednosti v taekwondu v uprchlickém táboře Azraq v Jordánsku. ©UNHCR / A. SAKKAB

Ruwaidah (44) drží svou energickou dceru Solaf (9) před jejich stanem v uprchlickém táboře Azraq. „Je pořád v pohybu, nikdy nevydrží na jednom místě.“ ©UNHCR / A. SAKKAB

Syrská uprchlice Solaf si kreslí v karavanu, kde žije se svým bratrem a rodiči v uprchlickém táboře Azraq. Ze Sýrie jí nejvíc chybí její dědeček. ©UNHCR / A. SAKKAB

Solaf na cestě domů se svým otcem Ahmadem (49) z hodiny pletení pořádané Finn Church Aid. V uprchlickém táboře Azraq chodí jak do školy, tak na mimoškolní výuku. ©UNHCR / A. SAKKAB

Devítiletá Solaf je syrskou uprchlicí a se svými rodiči a starším bratrem žije v uprchlickém táboře Azraq v Jordánsku. Pochází z jihosyrského města Bosra a společně se svou rodinou v roce 2013 utekla do Jordánska poté, co byl jejich dům částečně zničen při raketovém útoku. Solaf má na konflikt v Sýrii živé vzpomínky. „Vzpomínám si, jak na hřbitov v našem městě dopadla raketová střela a ze země se dostalo tělo člověka, který se jmenoval Mousa.“

Navzdory všemu, čím si prošla, je Solaf veselé a živé dítě, které miluje sport a hry se svými kamarády v táboře, stejně jako skládání puzzle v přístřešku své rodiny. Ráda pomáhá své matce s vařením a bleskově vychrlí recept na své oblíbené jídlo shishbarak – jehněčí knedlíky vařené v jogurtové omáčce.

Syrský konflikt trvá již více než pět let a vedl k nejhorší uprchlické krizi na světě, během které přes 4,8 milionu Syřanů uprchlo do Jordánska a sousedních zemí.

Vyjádřete svou podporu s uprchlíky, jako je Solaf. Podepište ještě dnes petici #ZaUprchlíky.

Líbil se vám příběh Solaf? Sdílejte ho mezi svými přáteli!