Adiho příběh, Bulharsko
Adi se schoval do nákladního vozu, aby mohl odjet do Německa ke své sestře, ale zastavili ho na bulharsko-turecké hranici. UNHCR / D. Kašavelov, květen 2014
18. dubna 2013 jsem se schoval se svým bratrem dozadu do tureckého kamionu plného automobilových součástek, který směřoval do Německa. Jeli jsme tam, abychom se přidali ke své sestře, která žije v Düsseldorfu. Věděl jsem, že pravděpodobnost, že nás v Bulharsku chytí, je padesát na padesát, ale už jsem nemohl déle zůstat.
Moje cesta začala o rok a tři měsíce dříve v syrském Kámišlí, odkud jsem odjel se svým bratrem do Iráku. Doma jsem býval učitelem výpočetní techniky na základní škole, ale když začalo být příliš nebezpečné chodit sám a nemohl jsem se dostat do školy, rozhodl jsem se odjet. Když vzpomínám na Kámišlí, všechno mi opět vyvstává před očima. Většina mých vzpomínek se točí kolem celé mé rodiny, která by žila pohromadě. Nyní jsou její členové roztroušeni po celém světě.
Můj bratr a já jsme jeden rok žili v Iráku, pak jsme se přemístili do Istanbulu, ale ani v jednom z těchto míst se nám nedařilo začít nový život.
Nyní se chci připojit ke své sestře v Německu a vrátit se k počítačům. V tuto chvíli žádný počítač nemám, a nemám dokonce ani telefon.
Text Boris Češirkov